1.2. se naše „Déčko“ vydalo na zatím nejtěžší výzvu této sezony. 7.kolo regionálního přeboru a neporažený Stochov, který vévodil tabulce bez ztráty kytičky a se svou nadupanou sestavou by se dozajista neztratil ani o dvě soutěže víše. A proti nim, náš D tým s velkým potenciálem, ale s prozatím! nejistými výsledky.
Už před zahájením zápasu bylo jasné, že jsme slabším týmem a jediný, kdo se výkonostně aspoň trochu přiblížil svému soupeři byl na 1.šachovnici hrající Michal Langmaier. Rozdíly o minimálně 200 elo bodů byly (kromě 5.šachovnice) na každé šachovnici a v některých případech to bylo o dalších set! více.
Nejlepší na tom všem ale bylo to, že jsme se tím ELO číslem nenechali zastrašit a na šachovnici se hrálo jako rovný s rovným.
Start ale nevypovídal o tom, že by utkání mohlo skončit jinak, než jak ukazují čísla.
Aleš na 5.šachovnci ztratil figuru ještě před 20.tahem po soupeřově netradičním zahájením zvaném orangutan a rychle jsme prohrávali. 1:0.
Pavel na 8.šachovnici ve výhodné pozici nenašel správné pokračování a tak se soupeřem shodli na půlce. 1,5:0,5.
Erik bral na dvojce „půlku“ v remízové věžové koncovce se silnějším hráčem. 2:1.
Martin na šestce bojoval jako lev, ale s kvalitou méně nedokázal ubránit silnějšího soupeře. 3:1.
Ale pak se začali dít věci..
Princezna Kralupského šachu se na třetí šachovnici velice korektně bránila soupeřově útočným snahám a nejenom že hráče o 335 elo bodů! dokázala ubránit. Linda ho dokonce přehrála a v koncovce dvou lehkých figur a pěšce více proti věži, se soupeř vzdal. Boom! 3:2.
Honza na sedmičce několikrát odmítnul návrh remízy soupeře a dostal se do vyhrané koncovky s pěšcem více, kterým přinesl další bod pro Déčko. Bim bam! 3:3.
Michal na jedničce se skvělé partii dopustil chyby a po ztrátě pěšce nedokázal soupeře ubránit.
Stochov šel do vedení 4:3.
Ale..
Já jsem po nepřesném a zbytečně nebezpečném zahájení přešel do vyrovnané střední hry, kde bylo jasné, že do časové kontroly se bude minimálně 10.tahů z obou stran blitzat. Stalo se a světe div se, s figurou víc jsem přecházel do koncovky, která se mi zdála vyhraná, ale hodně rychle jsem si uvědomil, že ani figura víc nemusí znamenat snadné vítězství. Soupeř mi naštěstí trochu pomohl a po partii dlouhé 5h a 30min. jsem uhrál poslední bod pro náš tým. 4:4.
Pro mě to byla úleva fyzicky, psychicky, cítil jsem radost z výhry na mé šachovnici, ale zároveň naplnění potenciálu našeho týmu. Alespoň v ten jeden den (zatím). Všichni jsme si uvědomili, že se dokážeme měřit i s těmi nejlepšími.
A zbývající zápasy se ponesou v jiném duchu. Protože už nejsme outsidery, kteří budou rádi za prostředek tabulky. Teď jsme TÝM schopný porazit každého. Víme to my, a vědí to i ostatní.
Míla 🙂