V listování naší šachovou kronikou jsme tentokrát dospěli až do roku 1924. Tehdy byl československý šach svým způsobem v čele světového žebříčku. Ústřední jednota československých šachistů se stala zakládajícím členem mezinárodní šachové federace FIDE, a navíc československý tým (ve složení Hromádka, Schulz, Vaněk a Skalička) vyhrál první (tehdy ještě neoficiální) šachovou olympiádu, která se právě v tom roce uskutečnila v Paříži, jako doprovodný mezinárodní turnaj amatérů při řádných VIII. olympijských hrách.
Kralupští šachisté vstoupili do roku 1924 oslabeni odchodem jednoho ze zakládajících členů sdružení dr. Singra, jenž se odstěhoval do Vysočan. Jeho odchodu litovali hlavně proto, že byl silným hráčem s dobrou znalostí teorie a velmi citelně ho postrádali ve dvou právě probíhajících korespondenčních partiích s Roudnicí, které se zatím nevyvíjely nijak dobře.
Mimochodem – i s historií korespondenčního šachu je náš kraj úzce spojen. Zatímco ve světě se vznik šachové hry na dálku, kdy se tahy zasílají listovní poštou, datuje do 13. století, odkud pocházejí zmínky ve starých italských kronikách o záznamech partií mezi Benátčany a Chorvaty, potom do roku 1804, ze kdy se písemně dochovala partie mezi F.W.Mauvillonem z Brede a jakýmsi důstojníkem z Haagu, a pak do let 1824-42, kdy bylo zaznamenáno 15 korespondenčních zápasů mezi různými městy Nizozemska, Německa a Anglie, tak historie korespondenčního šachu v zemích Koruny české začíná v roce 1866 nejen zápasem Bohdaneč – České Budějovice, ale také Mělníku proti Plzni. Samotní kralupští šachisté pak v korespondenčním šachu dosáhli velkých úspěchů především po roce 1980, ale o tom až někdy příště, to bychom v kronice přeskočili až příliš.
Šachový mistr Oldřich Duras
1882-1957
Před 75 lety si kralupští na první své schůzi v roce 1924 předsevzali usilovat o zvýšení počtu členů, aby svůj šachový kroužek mohli přeměnit ve skutečný klub. Ke zvýšení prestiže jim hned na začátku roku – 20. ledna – pomohla nevšední šachová událost. Do Kralup přijel šachový mistr Oldřich Duras k simultánní produkci, které se zúčastnili také šachisté z Roudnice, z Libčic i z Prahy. Simultánka se uskutečnila v hotelu Čechura a přišli se na ni podívat nejen příznivci šachu, ale i lidé, kteří do té doby neměli možná ani potuchy o tom, jak se šachy hrají. Proti Durasovi hrálo celkem 32 šachistů (mohlo jich být i víc, ale už nebyly šachové soupravy). Nejstarším (70 let) byl vraňanský statkář Pokorný, nejmladším účastníkem pak dvanáctiletý Karel Fischer z Libčic, který hrál simultánku spolu se svým otcem. Všichni přítomní s mistrem Durasem v čele byli na památku vyfotografováni a všichni tento obrázek (spolu s Durasovým podpisem, který tyto fotografie dostal v balíčku poštou, podepsal je a odeslal zpět do Kralup) později obdrželi jako vzpomínku na tak slavný den.
Bohužel – v našich análech se žádná taková fotografie nedochovala a nebyla otištěna ani v žádném dobovém časopise, jak to tehdejší organizátoři měli v úmyslu, protože prý byla velmi tmavá a při tiskovém zpracování by na ni nebylo možné nic rozeznat. Tak se touto cestou obracíme na všechny, kteří by mohli vědět, kde se alespoň jeden exemplář nachází, zda by nám nemohli poskytnout zprávu. Věříme, že když už ne u nás, tak možná v Roudnici nebo v Libčicích nějakou stopu najdeme. Pokud se nám náš záměr podaří, budeme vás v našem časopise informovat.
Ale zpět k simultánce. Hra trvala 5 a půl hodiny (od 15.00 do 19.30) a Duras dosáhl 80% úspěchu – 23 partií vyhrál, 5 remizoval (s pány Felixem, Haladou, Hodačem, Stočesem a Šmídem) a 4 prohrál (s pány Holubem, Husákem, Jiráskem a Vandasem). Všichni přítomní prý velice oceňovali klidnou a jemnou poziční hru Durase, který před I.světovou válkou patřil k pěti nejlepším šachistům světa. Svým kralupským soupeřům při simultánce dovolil nejen, aby si každý zvolil barvu – černé nebo bílé, podle toho, jak to komu vyhovovalo, ale nebránil se ani tomu, aby se hráči o svých partiích radili s přáteli, kteří hře přihlíželi.
Perličkou ovšem je, že simultánka musela být přerušena kvůli tomu, že nešťastnou souhrou okolností byl sál hotelu na večer rezervován pro cech strojvůdců, kteří se loučili s jedním svým členem. Šachisté proto museli Durasovu produkci na 45 minut přerušit a přemístit rozehrané šachovnice do jiné místnosti, kde teprve mohly být v klidu dohrány. Ani to však nic nezměnilo na dobré náladě mistra Durase. Kralupské šachové sdružení později obdrželo od Durase lístek, v němž vyjádřil své „nejvřelejší díky za veškerou laskavost a pozornost jemu věnovanou“.
Pro úplnost k této simultánce ještě musím dodat, že šachisté Roudnice už na ni přijeli ráno a čekání na mistra si zpříjemnili zápasem s Kralupskými, který ovšem těsně prohráli 4:5, když ve vyrovnaném souboji hrálo zřejmě rozhodující roli domácí prostředí.
V únoru se konala v Kralupech valná hromada Sdružení, která – kromě toho, že zahájila jarní turnaj, hraný ve dvou skupinách po dvou partiích – rozhodla o zajímavé finanční iniciativě – byla zřízena klubová šachová pokladnička, do níž každý hráč přispěl za každou prohranou partii deseti haléři.
V neděli 30. března 1924 se pak konalo odvetné klání s roudnickými šachisty – tentokrát na jejich půdě. Po obědě v hotelu Pošta zažili kralupští velké překvapení. Šachisté z Roudnice měli totiž kromě krásných nových šachových souprav připraveny šestery šachové hodiny – vzácné a drahé luxusní zboží (v ceně 840 korun), o kterém si doma mohli zatím jen nechat zdát. Však také kronika uvádí, že hostitelé si tak ihned získali respekt za agilnost, s jakou si toto vybavení v krátké době z vlastních prostředků dovedli pořídit, nicméně přesto Kralupy znovu zápas vyhrály – tentokrát 5½ : 4½.